Nahoře na náměstí v Penzionu Patricia se uvolnilo dobře vybavené apartmá se dvěma pokoji a dvěma koupelnami pro dvě až čtyři osoby (možno dva páry) přesně od zahájení Prázdnin 30.7., až do 4.8. Telč je jako obvykle plná, je škoda těchto míst nevyužít.
Na Prázdninách v Telči v roce 1997 se poprvé představila kapela Jauvajs a od té doby zdárně okupuje telčská pódia. Ať děláme, co děláme, Jauvajs se do Telče pořád vrací a pokaždé v lepší formě, než v předešlých letech. Jejich repertoár se od prvního vystoupení pořádně „poirštil“. Irské tradiční písně v podání Jauvajsu mají svojí vlastní hlavu a svojí vlastní folkovou poetiku. Nehrají irskou tradici přes kopírák, naopak jí dávají kus ze sebe a proto mají jejich vystoupení šťávu. Jauvajs mají toho pravého festivalového ducha a proto je v Telči častěji než na pódiu potkáte někde na ulici, jak hrají jen tak pro radost kolemjdoucích. Loni si po letech odříkání, přemlouvání a po pořádné salvě Jamesonů konečně zahráli na nádvoří telčského zámku a byl to koncert, který stál za to.
I letos se ke kapele Jauvajs připojí tanečníci a tanečnice z Coiscéim, nejlepší školy irského tance u nás. Členové Coiscéim předvádějí tance jak v tradiční podobě, tak v autorsky novátorských choreografiích. Svými kreacemi opět zaručeně rozezvučí zámecké pódium a Jauvajsu tak přibude nejen taneční partner, ale i další perkusivní nástroj.
Posel keltských mystérií, který létá mezi zemí a mořem. Bran plachtí na cestě mezi Bretaní a středozemí. Nasává vůni bouře, hudba legend se tříští o bílá skaliska a končí jako vlna putující po moři. Kapela Bran se nechá unášet na vlnách melodií staré Bretaně. Barevnost tradičních nástrojů umocňují různé hudební vlivy a také původ každého člena kapely. Z různých hudebních kořenů tak vyrůstají i pod silným Bretaňským větrem jinde nevídané kompozice. Repertoár Branu čerpá z tradice, ale i ze skladeb jednotlivých muzikantů. Srdcem, zakladatelem a frontmanem kapely je Dewi Pajot pocházející ze západní Bretaně, jehož zpěv je nezaměnitelným hlasem Branu.
Sliotar, to jsou tři vynikající muzikanti z Dublinu, jejichž živelná, energií pulsující hudba má blízko jak k irským kořenům, tak současnému folkrocku. Nejtypičtějším rysem Sliotaru je, že i přes jejich skrovný počet svedou dohromady vytvořit takový zvuk, jako by jich hrálo přinejmenším dvakrát tolik. Jsou to zkušení hudebníci, zocelení při jamování po hospodách a nad jejich vytrvalostí nepřestáváme v Telči kroutit hlavou. Po odehraném tříhodinovém koncertu ve Sklepě dokážou obvykle hrát až do pěti do rána a bez problémů se přidávají k písním, které v životě neslyšeli. Pověst o Sliotaru, která praví, že kam tito tři irští rekové zavítají, tam s sebou přivezou večírek, je pravdivá! Loni se po koncertě propletli s kapelami Poisoned Folk, Dragabanda a HFD do jednoho pulsujícího hudebního tělesa, až narvaná hospoda v Lidušce nadskakovala i s okolními domy.
Aktualizováno Středa, 28 Červenec 2010 20:51
Deskové hry
O víkendech bude letos v Telči malá "laboratoř" deskových her, a to za pěkného počasí na dvoře Lidušky, (jako je u dílen obvyklé) za deště nebo velkého parna v jejím předsálí. (3m k záchodu a 20m k limonádě / pivu) Pokud máte rádi moderní deskovky, anebo se s touto prima zábavou chcete seznámit, přijďte v sobotu 31. července mezi devátou ráno a čtvrtou odpoledne, nebo v neděli 1. srpna mezi devátou a... kdy bude konec se uvidí. Jak to bude o druhém a třetím festivalovém víkendu ještě upřesníme.
Hudební skupina Jananas není žádný ananas. Ať si Word chce, co chce říká. Trojice muzikantů – kytarista Jan Vávra, baskytarista Jaromír Fulnek a charismatická zpěvačka Jana Infeldová – si už odnesla vítězství v několika soutěžích a protlačila se na přední místa velkých českých festivalů. Svůj úspěch staví především na silných a zapamatovatelných melodiích, jednoduchých aranžích a nezaměnitelném hlasu front“wo“manky Jany. Je to zkrátka talent a jdou nahoru.
Tři jezinky s uhrančivými hlasy a jeden kozák, hudební virtuóz s vzezřením vezíra. To je DakhaBrakha, ukrajinská kapela balancující na hranici tradiční a současné hudby. Jejich vystoupení je meditativní šamanský rituál a zároveň bujará taneční party. Čarodějky z DakhaBrakha svým zpěvem vytvářejí nové světy, mají nový pohled na ukrajinskou tradici. Jejich hudba vychází z předměstských muzikálních vlivů a zároveň nasává inspiraci z hluboko ponořených kořenů ukrajinského folklóru. Vzniká tak pravá nefalšovaná ukrajinská world music.
Nejlépe by se avantgardní DakhaBrakha dala přirovnat k finské kapele Värttina. Základem jsou výrazné tradiční zpěvy, kouzelná souhra širokého spektra hudebních nástrojů a výrazná expresivní show v ugrofinském duchu. Nina, Iryna, Olena a Marko - členové DakhaBrakha – hrají na desítky nástrojů. Vedle akordeonu, garmošky a cella převažují nejrůznější perkuse a bubny z východní Evropy, Afriky a Asie.
