Medvěde a všichni přátelé naši milí, je skoro půlnoc, posloucháme písničky z Prázdnin v Telči někdy z minulého tisíciletí, koukáme na hvězdnatou tropickou oblohu, popíjíme mojito a spokojeně přivíráme oči.... Vidíme cimbuří telčského zámku, slyšíme sv. Jakuba jak zvoní do tónů houslí Jiřího Pavlici tak, aby to nikdo nepoznal, tušíme Balíka, jak pod Cimbálem hledá něco voňavého na zub, tečou nám slzy smíchem, když se Jim naklání k mikrofónu, aby vytahal Zajíce za uši, a víme, že nám odpustíte, že nás letos ta všech vandráků múza za vámi nepustila... Snad jediné, co tu chybí, je vystouplá dlažební kostka pod pódiem, která nám na Prázdninách vždycky připomíná, že se nám to nezdá, že je to všechno doopravdy, že se máme, že vás máme... Poprvé od roku 1994 s vámi nebudeme, ale myslíme na vás pořád a už teď víme, že příští rok si to vynahradíme!!! Máváme pěti choboty a dvěma černými klobouky přes velkou louži Tobě, Tvé malé i velké telčské rodince Jůlinka, Kubík, Terezka, Monika a Michal; Managua, Nikaragua P.S. Děti se ptají, jestli už můžou pořadatelovat... :-) P.P.S. Až dneska něco příšerného provedete Nezmarům, co nejsrdečněji je od nás prosím pozdravte. Ať vědí, že na ně taky myslíme!